Sportovně-turistický kurz

Na turistický kurz jsme odjížděli 17. června, čekal nás týden se čtveřicí našich ctihodných pánů učitelů: panem Hanusem, Jetmarem, Štanclem a Jirmáskem. Tato kombinace panské sekce našeho pedagogického sboru v nás vyvolala nejrůznější emoce. Byli jsme tedy připraveni na všechno - od vtípků po buzení uprostřed noci a otázky týkající se například přírodní hranice mezi Evropou a Asií.

V pondělí jsme se tedy sešli za školou, naložili saky paky panu školníkovi do auta a hurá na kolo! Ráda bych řekla, že se celá cesta obešla bez komplikací, ale to by nebyl pravý turistický výlet se školou. Jako první dobrovolnou aktivitku si několik statečných zvolilo side quest - oprava zadního kola. No, jak to říct… nechť jeho duše odpočívá v pokoji. Na jeho náhradu jsme ale měli čas až do dalšího dne.

V úterý se totiž jela známá časovka do kopce, která kromě lapání po dechu a bolavých stehen přinesla i bod pro druhák. Sbírání bodů také patří mezi každoroční turisťákové aktivity - třídy mezi sebou soutěží, a ta, která na konci obdrží více bodů, vyhrává odměnu v podobě dortu. Já spolu s mými kolegy jsme se drželi jediného hesla: „Vše pro porážku sexty!”

Ve středu jsme si soutěžení nechali na jindy. Čekal nás totiž celodenní výlet na kolech a na ten jsme energii rozhodně potřebovali. A ne jenom my, cyklisté, ale i chodci, kteří se připojili ke skupince tchajwanských studentů na výměnném pobytu.

Ve čtvrtek vše eskalovalo. Účastnili jsme se posledních soutěží o body - lukostřelba, střelba ze vzduchovky, lezení po lanech, orienťák. Když to vypadalo, že jsme na vrcholu, naši rivalové nás dohnali. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby došlo na obávaný zápas ve volejbale. Takhle to ale skončilo plichtou - 4:4. A upřímně, já jsem s tím spokojená. Dorty dostali všichni. Až na bezlepkáře. A konečně se už nemusíme porovnávat, protože jsme stejně dobří. Ještě ten večer jsme zapálili oheň a se zájmem sledovali, jak se skupina našich studentů snaží vyhrabat hermelíny zpod spadlé hranice. Noční sovy, které u ohně zůstaly i potmě, se rozhodly vypudit druhou školu nekorektními písničkami na kytaru a ukulele. Zkrátka jsme si užívali Mladočova, co jsme jen mohli.

V pátek ráno už se jen sbalit, uklidit chatky a hurá zase domů, do tepla a pohodlí. Celkově jsme si turistický kurz užili a někteří z nás by si určitě dali ještě týden. Nebo jsem sama?

Nakonec už doplním jen básní nadšeného pozorovatele volejbalu učitelé proti žákům.

Olejbal Mistička, do ní podání.

Podává se večeře.

K večeři míč.

Příborem dlaně.

 

Ty malé i velké,

brambory koukají na ně.

Bramborami diváci,

ti potleskem hru solí.

 

Talířem hřiště,

to pod krájením se drolí.

Ohřevem slunce,

díky němu hra nechladne.

 

Omáčkou je pot,

ten vše dohromady pojí.

K pití řev,

to když maso na talíř dopadne.

 

My jsme strávníci,

po úspěchu a výhře hladoví.

A co sexta proti druháku?

To už se nikdo nedoví.

                                                                                 Josefína Řeháková, 2.A