Aktuality Kontakty Školní rok Školská rada Studentský parlament OPS Fotogalerie Dokumenty Mapa

 

 

Návštěva studentek Gymnázia Aloise Jiráska v JaponskuNávštěva studentek Gymnázia Aloise Jiráska v Japonsku

Program našeho pobytu

Vyrazily jsme 11.10. ve 3 hodiny v noci na vídeňské letiště, odkud jsme před 8. hodinou ranní měly odlétat. Z Vídně jsme letěly přes Londýn do Tokya, kam jsme dorazily 12.10. v 11 hodin dopoledne. V Japonsku se k našemu letnímu času ale musí připočítat 7 hodin. Našimi průvodci celým pobytem byli pan Ando a pan Oguchi, jednotlivé dny, kdy jsme podnikali společně výlety, nás pak měli na starosti další obětaví lidé, většinou ti, kteří již v minulosti navštívili Litomyšl.

Hlavní částí našeho pobytu byla návštěva tamní střední školy Fukashi High School, kam jsem chodily od pondělí 15. do pátku 19. 10. Tato škola připravuje své studenty na přijímací zkoušky a na studium na vysoké škole. Fukashi High School má téměř 700 studentů, což je dvakrát tolik než naše gymnázium. Měly jsme možnost navštívit hodiny angličtiny, matematiky, hudební výchovy, karate (pouze jsme se dívaly!), „housekeeping“ (t.j. starání se o domácnost), výtvarné výchovy, kaligrafie a čajového obřadu. Ve středu jsme si na chvíli oddechly od školy a vydaly se společně s našimi průvodci prohlédnout si místní památky a muzea, navštívily jsme hrad, muzeum obrazů Ukioe, bývalý soud a výrobnu hedvábí, novou moderní budovu Centre of Performing Arts, muzeum výtvarného umění atd. Také se nám dostalo velmi vřelého přijetí od starosty města Matsumota a krátce jsme si popovídali o tom, co pro nás spolupráce našich škol znamená.

Oba víkendy jsme strávily cestováním. První víkend (13. - 14. 10.) nás měly na starosti naše hostitelské rodiny, kdežto na sobotu 20. 10. pro nás naši průvodci připravili výlet do národního parku Kamikochi, který se rozkládá v nadmořské výšce okolo 3.000 m. Měli jsme všichni obrovské štěstí, protože den před naším výletem vydatně pršelo, ale v sobotu ráno již byla obloha úplně modrá. K tomu v noci napadl v horách první sníh, takže jsme si mohli vychutnat pohled na zasněžené vrcholky hor. Dalším bodem našeho programu byla návštěva tradičních japonských lázní a také jablečné farmy. Poslední večer v oblasti Matsumota jsme strávily s našimi milými hostitelskými rodinami a ráno 21. 10. jsme se vydaly tentokrát zpět do Tokya.

V Tokyu jsme poprvé pobyly pouze jeden den, a to hned po našem příletu. I přes únavu po dlouhé cestě jsme si užily odpolední a večerní procházku tímto úžasným velkoměstem. Naštěstí jsme věděly, že se sem ještě budeme mít možnost vrátit na konci našeho pobytu v Japonsku, kdy jsme si ve dvou dnech mohly prohlédnout nádherné chrámy, prošly jsme se v přístavu Yokohama, navštívily jsme akvárium a delfinárium a potkaly se s několika zajímavými lidmi. Ve středu 24. 10. jsme se vydaly zpět domů a po téměř 14 hodinách letu jsme šťastně dorazily do Vídně a o tři hodiny později autem do Litomyšle.

Naše výprava do Japonska byla velmi náročná, ale byla pro nás obrovským přínosem. Všechny čtyři jsme studentkami kurzu japonštiny na naší škole, takže jsem si mohly vyzkoušet mluvit s rodilými mluvčími a také se naučit nová slovíčka a fráze. Po organizační stránce byl program našeho pobytu skvěle připraven, stále se o nás někdo staral a několikrát jsme se dokonce ocitly v situaci, že nás japonská pohostinnost až zaskočila. Kdokoli se s námi setkal, měl pro nás samozřejmě nachystaný dárek, takže jsme se obávaly, zda se vůbec vše vměstná do našich zavazadel, až pojedeme zpět domů.

Jsme velmi vděčné za podporu našeho města, díky němuž jsme se mohly do Japonska vypravit, a náš obrovský dík samozřejmě patří i všem japonským organizátorům našeho pobytu a také naší škole, kterou jsme mohly reprezentovat. Doufám, že až přijedou studenti a učitelé ze školy Fukashi High, zajistíme pro ně neméně zajímavý program. Už teď se těšíme, že jim budeme moci jejich úžasnou pohostinnost oplatit!

 

Jana Tmejová, učitelka

 

Několik odpovědí na otázky

Co bylo nejhezčí?

Výlety do národního parku Kamikochi, procházky podvečerní Yokohamou (přístavní město), nočním Tokyem a po pobřeží ostrova Enoshima. Celkově byl ale připravený program velmi různorodý, takže popravdě nelze říci, co bylo nejlepší.

Měly jste nějaký kuriozní zážitek, fau pax?

Naštěstí jsme se nedostaly do situace, která by vyzněla trapně díky naší neznalosti místních zvyklostí. Byly jsme již předem připraveny od naší lektorky Japonštiny, slečny Yukari Yamady, která nás upozornila na některé rozdíly, např. při koupání. Japonci se totiž nejprve umyjí ve sprše a poté si vychutnají horkou koupel ve vaně, kterou postupně použijí všichni členové rodiny. Protože jdou vany již umytí, voda se nevypouští. Také použití záchodu by mohlo leckterého Evropana zarazit, většinou na veřejných místech narazíte na záchody podobné tureckým, kdežto v domácnostech a hotelích je k obsluze záchodu téměř nutné technické proškolení, protože je tento „přístroj“ ovládán panelem plným tlačítek, která jsou popsána pouze japonskými znaky, takže jsme musely trochu pátrat, jak jej vůbec spláchnout. Vyhřívané prkénko je pak velmi příjemným komfortem.

Naše naštěstí jediné fau pax bylo, když jsem na výlet po Matsumotu vyrazily v džínách a netušily, že jdeme na oběd do nejdražší restaurace ve městě, která se nacházela asi ve 20.patře hotelu Buena vista.

Co bylo během pobytu v Japonsku nejobtížnější?

Nejtěžší bylo pro nás zvládnout komunikaci, a to zdaleka nejen kvůli jazykové bariéře. Japonští studenti jsou velmi stydliví, takže se báli začít se s námi bavit. Mají také potíže používat angličtinu, jejich výuka jazyka se zaměřuje spíše na psaný projev, aby byli schopni porozumět textu a také úspěšně složili přijímací zkoušky na vysokou školu. K bližšímu navázání kontaktu bychom potřebovaly delší dobu, ale přesto jsme měly nakonec možnost s několika studenty i učiteli mluvit.

Kde jste byly ubytovány?

Byly jsme rozděleny do tří rodin, Sandra a Mirka bydlely zvlášť, Jana a Kamila u stejné rodiny. Shodly jsme se na tom, že původní rodinný vzorec, kdy muž nechává pouze ženu, aby se starala o domácnost, již u mladší generace mizí. Přesto je ale stále dosti obvyklé, že pokud má žena děti, zůstává doma a nepracuje, pouze se stará o chod domácnosti. Otec rodiny většinou končí v práci okolo 19. hodiny, někde i později. Vztahy v rodině jsou velmi pěkné, rodina též uctívá své již zemřelé prarodiče, kteří mají v domě svůj oltářík a jejich duch je tak stále s jejich rodinou.

Měly jsme velké štěstí, protože naše hostitelské rodiny byly opravdu skvělé. S velkou starostlivostí o nás pečovaly, chystaly pro nás různá překvapení, například jsme měly možnost vyzkoušet si kimona, navštívily jsme zajímavá místa v okolí, některé z nás byly na wasabi farmě, v muzeu japonské malířky či ve starobylém japonském městečku.

Jaké bylo jídlo?

Stravovací návyky jsou velmi odlišné od těch, na které jsme zvyklí u nás. Všechna jídla neodmyslitelně doprovází rýže, která je většinou nesolená. Chutnalo nám jejich hovězí i kuřecí maso, některé druhy suši, obzvlášť s tuňákem a lososem, méně pak polévky, v nichž je dohromady např. vařená zelenina, uzená ryba a nudle. Moc jsme si ani nepochutnaly na tradičních sladkých koláčcích ze sladkých brambor či fazolí.

Máte plány ještě Japonsko navštívit?

Rády bychom se do Japonska vypravily znovu, ale asi ne v nejbližší době. Sandra si dokonce přeje jednou v této zemi žít. Některým z nás dokonce hostitelské rodiny nabídly, že pokud bychom chtěly někdy přijet, můžeme u nich bydlet.

Na co nejraději vzpomínáte?

Nejraději asi vzpomínáme na chvíle, které jsme strávily s rodinami. Sandra byla v rodině, která měla tři dcery, po její návštěvě ale paní domu prohlásila, že nyní má dcery čtyři. Mirka navázala také velmi blízký vztah se členy rodiny a budou si určitě často psát dopisy a posílat e-maily. Kamile a Janě bude chybět malý O-čan, dvouletý chlapeček z jejich hostitelské rodiny.

 

fotogalerie   >>

<<   zpět  -  Mezinárodní aktivity

stránka byla aktualizována 23. 8. 2008 v 15:30
úterý - 22. září
© 2005 Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl