Bylo 28. 6. odpoledne, když z Litomyšle vyrazil autobus plný sportovních fanoušků vstříc Vítkovickému stadionu v Ostravě. Proč? Každoročně zde počátkem léta probíhá významný světový atletický mítink Zlatá tretra… a navíc šlo o rozlučku sportovního suveréna, který si dle svých slov Ostravu zamiloval – Usaina Bolta.
Když jsme se tedy sešli všichni, vyjeli jsme společně s paními učitelkami Vanclovou a Jaklovou na poměrně svižnou cestu do Ostravy, při níž nás zdržela pouze kolona při vjezdu do města. Rychle jsme překonali krátký úsek mezi autobusem a stadionem, bez problémů prošli kontrolou a přibližně před pátou hodinou jsme již všichni seděli na našich místech na stadionu.
Zlatá tretra má to prokletí, že až podezřele často se počasí nevydaří. Letos nám ale štěstí přálo – ve středu nad Ostravou bylo slunečno, teplo a občas příjemně zafoukalo (o to víc nás po návratu překvapila informace o počasí v Litomyšli).
Po závodu tyčkařek, výškařů a koulařů, kde zazářil „náš“ Tomáš Staněk, přišel na řadu běh veteránů, finále speciální „Čokoládové tretry“ a závod na 1500 metrů žen. Po vítězství Gudaf Tsegayové v této disciplíně přišel na řadu o půl sedmé oficiální zahajovací ceremoniál, při němž - mimo několika úvodních řečí - obkroužily také hlavní hvězdy akce kolečko v autě po běžeckém oválu. Atmosféra se pomalu stupňovala, od česko-německého oštěpařského souboje přes Maslákův nový národní rekord až po senzační závod na 10 kilometrů, jímž se jedna z legend světové atletiky, Mo Farah, rozloučil za hlasité podpory celého stadionu, skandujícího jeho jméno, s během na trati.
Už to bylo skvělým zážitkem, jenže… Ani jsme neměli čas na vydechnutí a na startu se již připravovali závodníci na závod na 100 metrů. Pozornost všech na sebe strhávala řada 5 – později oficiálně pokřtěna jako „Bolt street“, protože právě v této dráze Usain Bolt závodil. Zazněl výstřel z pistole a ohromné desetisekundové burácení, které zčistajasna vyplnilo stadion, nám div že neutrhlo ušní bubínky. Atmosféra strhla snad každého, a jen chvíli po Boltově vítězství byla zahájena ceremonie k rozloučení.
Ta probíhala za zvuků jamajské hymny a utvořením chorea hlavní tribuny, které zformovalo nápis „THX UB“ neboli „Děkujeme, Usaine Bolte.“ Nad stadionem se pomalu stmívalo, poslední červánky ozařovaly tribuny otočené k západu, a to vše dotvořilo tu ideální důstojnou a emotivní atmosféru, o níž mohli organizátoři jen snít. Rozloučení s Boltem zakončil závěrečný ohňostroj a sám Usain se poté vydal na téměř hodinové kolečko po stadionu a rozdávání podpisů. My jsme mezitím všichni úspěšně vyšli ze stadionu, přesunuli se do autobusu, načež vyčerpáni i nabuzeni atmosférou z Tretry, a především plni úžasných dojmů a zážitků jsme až někdy po půlnoci dorazili do Litomyšle. Ráno se sice nevstávalo nejlíp, ale stoprocentně to stálo za to.
Míra Harant, kvarta
Přejít do samostatné fotogalerie (15 fotografií)