(Toulky Podřipskem a Litoměřickem)
Mezinárodní den dětí letos oslavili studenti kvarty, několik sextánů a víc než desítka druháků netradičně, jelikož na cestách. A ne tak ledajakých. Dvoudenní exkurze (1.–2. 6. 2010) měla za svůj cíl nejprve kolébku českého národa – Říp. Protože byl pan řidič šikovný, využili jsme získané hodinky na prohlídku historického jádra Roudnice nad Labem (ač do lobkovického zámku nás nepustili). Pak už nastala asi dvoukilometrová procházka k vrcholu Řípu. Průvodce nás tu poučil o minulosti krásné rotundy svatého Jiří, největším zážitkem, téměř dojemným, byla ale četba Jiráskovy verze pověsti o příchodu praotce Čecha a jeho slovanského lidu. Milan Kladiva – interpret textu – si počínal výtečně, takže někteří měli jistě slzy na krajíčku…
Z Řípu je jen kousek do Litoměřic. Tady nás čekala prohlídka historického jádra s množstvím velkolepých barokních chrámů a ovšem zastávka u domu Vikárka, kde v listopadu roku 1836 vydechl naposled Karel Hynek Mácha. O něm a jeho skonu pohovořila oduševněle Lucie Adamcová, zarecitovala i část jeho slavného Máje, takže kdo chtěl slzet, opět mohl.
Ubytovávání na rozlehlé vojenské ubikaci chvíli trvalo, ale povedlo se – snad ke spokojenosti všech. Večerní program – asi hodinový seminář o problematice holocaustu – byl už přípravou na den druhý. Zbytku večera využili studenti k intenzivní družbě, pedagogové k vydýchání a kontrole pokojů. Snad byli opět v zásadě všichni spokojeni.
V Terezíně nás čekal bohatý program, který sestával z přednášky, filmové projekce a prohlídky města i Malé pevnosti. Uslyšeli jsme mnoho zajímavého, ale také strašlivého o životě v tomto městě v době, kdy sloužilo jako ghetto.
Věřím, že v těchto dvou dnech načerpali účastníci exkurze cenné poznatky a informace, ale také trochu sil k úspěšnému zdolání zbytku školního roku. Za pedagogický dozor konstatuji, že počínání studentů bylo přiměřené věku i postavení, těšil mě jejich zájem o problematiku. Akci považuji za vydařenou.