Koncem letních prázdnin přijal jáhenské svěcení z rukou pomocného biskupa královéhradeckého a titulárního biskupa litomyšlského Prokopa Brože náš absolvent Jeroným Pelikovský.
Milý Jerry, (teď už jen, pane jáhne Jeronýme),
přejeme ti na tvé cestě mnoho šťastných setkání a radost ze své služby. Ivana Pulgretová
Jeroným Pelikovský – Něco o studiu
Jmenuji se Jeroným Pelikovský a studoval jsem na osmiletém gymnáziu v letech 2002-2010. O tom, že půjdu zrovna na tuto školu rozhodli rodiče, pozdější výběr vysoké školy byl ale na mně. Když se pak blížily poslední roky onoho studia, musel jsem se rozhodnout, kudy směřovat dál. V té době jsem se zabýval tvorbou webových stránek a docela mi to i vydělávalo, a tak jednou z možných cest bylo jít na nějakou uměleckou grafickou školu. Věděl jsem ale, že nemám buňky na jazyky ani na „šprtání“ dějin. Rád věci logicky vyvozuji ze základních informací, a tak jsem si řekl, že sice půjdu studovat grafiku, ale na fakultu informatiky, kde to bude zaměřené více na programování a matematiku.
Tuto školu jsem celou vystudoval, avšak při magisterských státnicích jsem neuspěl. Poprvé to byla špatná otázka, podruhé lpění komise na zbytečném vzorečku, který jsem v tom stresu nedokázal ani odvodit. Třetí pokus mi byl zamítnut, a tak bylo hotovo. Přesto všechno jsem ale cítil úlevu. Říkal jsem si, že v akademickém světě jsem došel, kam až to šlo, a že v tom, co chci dělat, není titul tolik potřeba. V oboru grafika jsem si totiž už během studia přivydělával, a tak jsem měl bohaté zkušenosti i pestré portfolio. Pracoval jsem na různě velkých zakázkách pro menší i větší společnosti, jako je např. Honeywell či Konica Minolta.
Po studiu jsem si představoval, že založím rodinu a najdu si nějakou stabilnější práci v Litomyšli. Avšak, a tady mi odpusťte můj výklad a klidně si ho vyložte po svém, pár let na to jsem vyrazil na jednu pouť za svatým Františkem. S kámošema jsme dlouhé roky chodili do hor a já se jednoho roku rozhodl, že bych to chtěl udělat víc extrémní, a tak mě tak napadlo, že vyrazím do Assisi, že si na to vezmu měsíc a že půjdu bez peněz. Jsem moc rád, že na tuhle pouť mi dali všichni košem, protože bylo potřeba, abych šel sám. Neměl jsem nic, a přesto jsem měl všechno. S oblibou říkám, že jsem viděl svět očima svatého Františka, který byl plný prostoty, lásky a porozumění. Cizí lidé se o mě totiž starali a nechtěli to nikterak vrátit. Já měl každý den co jíst a každý den kde spát. Pod širákem jsem spal za celý ten měsíc jen dvakrát, a když jsem se vrátil, nedokázal jsem svět vnímat stejně. Už jsem ani nechtěl. Věděl jsem, že jestli takhle jedná Bůh, když mu přenechám otěže svého života, pak už sám od sebe nic nechci. Tehdy trochu radikální, ale i dnes vše s Bohem probírám a vím moc dobře, že můj hlas má i u Něj velkou váhu. Každopádně jsem se modlil za budoucí manželku, ale na konci jsem dodával „jestli to chceš Pane Bože jinak, tak klidně“. No, a tak po půl roce mi Pán Bůh nabídl, jestli bych nechtěl být knězem. Vzal jsem si měsíc na rozmyšlenou, ale stejně jsem v tu chvíli věděl, že mu to právě ze zkušenosti s tou poutí potvrdím.
No, a jelikož předpokladem ke svěcení je vystudovaná teologická fakulta, tak jsem se po deseti letech stal opět prvákem na vysoké škole. A co čert nechtěl, první roky tohoto oboru jsou dějiny Evropy a samozřejmě jazyky: latina, řečtina a hebrejština. Abych to zkrátil, historie mě náramně bavila. Základy, které jsem načerpal na gymnáziu, se mi krásně propojily a nakonec i jazyky jsem s odřenýma ušima a s Boží pomocí taky nějak udělal. No a v tuto chvíli je ze mě magistr a blíží se mi svěcení.
A jaké z toho všeho plyne ponaučení? Do budoucna opravdu nikdy jistě nevíte, kam vás život zavede a co všechno se vám bude hodit. A i když je to v tu konkrétní chvíli těžké, a tomu opravdu moc dobře rozumím, tak je potřeba to nějak přežít a ono se to třeba časem poddá. Jeroným Pelikovský