Školní rok se nám opět nachýlil ke svému konci, což pro studenty mimo jiné znamená i zasloužený odpočinek od školních lavic, tedy exkurze. Pro studenty 3.A a další zapálené milovníky kultury byla jedním z těchto dlouho očekávaných dnů středa 7. června, kdy jsme se za doprovodu paní učitelky Burešové a paní učitelky Jaklové vydali do hlavního města.
V osm hodin ráno jsme tedy vyrazili od budovy gymnázia, a jelikož nám počasí přálo a program exkurze byl dost bohatý, očekávání celé výpravy bylo jistě nezměrné. Asi po třech hodinách strávených v autobuse jsme konečně dorazili do cíle a mohli začít vdechovat první doušky pražské kultury a historie. Prvním bodem našeho programu nebylo nic menšího, než samotné sídlo bájného knížete Kroka a jeho dcer, tedy Vyšehrad. Spolu s paní průvodkyní jsme si prošli nejvýznamnější části tohoto hradiště, včetně rotundy sv. Martina, baziliky sv. Petra a Pavla, hřbitova se Slavínem, kde odpočívají čeští velikáni, a samozřejmě mnoho okouzlujících vyhlídek na magickou Prahu. Z této prohlídky jsme všichni odcházeli očarovaní naší historií, přesycení novými informacemi a také dost vyhladovělí. K radosti všech následovala cesta metrem na Václavské náměstí, kde jsme měli možnost doplnit sílu a energii na zbytek dne. Na konci tohoto rozchodu sice vypukly jisté zmatky ohledně místa setkání, nicméně nakonec jsme se všichni ve zdraví sešli, a alespoň jsme nyní o něco chytřejší a víme, že není Můstek jako Můstek.
Díky mírnému skluzu jsme se závratným tempem probojovali skrze nekončící davy turistů, přeřítili se přes Karlův most a pokračovali na místo druhého bodu programu – Muzea Kampa. Tam nás čekala výstava Adolfa Borna s názvem Jedinečný svět, a svému jménu skutečně dostála. Ti z nás, kteří měli do té doby Bornovu tvorbu spojenou pouze s Machem a Šebestovou, měli možnost poznat všestranný talent a fantazii tohoto jedinečného umělce. Výstava nás všechny jistě kulturně povznesla, a s touto povznesenou náladou jsme vyrazili vstříc druhému, dobře zaslouženému rozchodu. Následující 3 hodiny každý strávil tak, jak uznal za vhodné. Někteří jedli, jiní nakupovali, a někdo si jen tak užíval atmosféry velkoměsta. Nakonec jsme se však všichni sešli u posledního, dlouho očekávaného bodu naší exkurze, a to před Divadlem v Celetné. Zde nás čekalo představení Cyrano, přivedené k životu spolkem Kašpar. Třebaže se jedná o divadlo skromnější, o to více na nás hra svým podmanivým kouzlem a skvělými dialogy zapůsobila. Někteří šťastlivci z první řady byli dokonce obdarováni občerstvením v podobě perníčků, díky čemuž se inscenace stala ještě nezapomenutelnější.
Bylo to až kolem 11 hodiny, kdy jsme konečně opouštěli Prahu, a to zcela vyčerpáni, nicméně přeplněni hlubokými dojmy z uplynulého dne, které nezkazila ani vyhlídka nadcházejícího ranního vstávání.
Monika Sochorová