Exkurze – Moravský kras 27. září 2011

Autor: Filip JetmarPublikováno: 8. října 2011Zobrazeno: 9581×Zařazení článku: B-Ch, aktuality, exkurze
Exkurze – Moravský kras 27. září 2011 (foto Filip Jetmar)
Exkurze – Moravský kras 27. září 2011 (foto Filip Jetmar)

Již tradiční geologická exkurze pro žáky kvarty proběhla tentokrát v náhradním podzimním termínu – a tak z kvartánů se zatím stali kvintáni. Autobusem v 7:30 hodin s námi odjelo 25 žáků, chyběli jen „těžce zranění“ a „vážně nemocní“ spolužáci. A také jeden „líný simulant“ vymlouvající se na klaustrofobii. Mimochodem, ve třídě je i dívka, jež si pobyt ve stísněných prostorách naopak užívá – se spolužáky jsme u ní diagnostikovali „klaustrofilii“.

Na exkurzi jsme měli výborného průvodce RNDr. Leoše Štefku, ředitele Správy Chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Ten nás seznámil s fungováním státní ochrany přírody, režimem přírodních rezervací a přiblížil některé konkrétní problémy, které jejich úřad řeší. Ve veřejnosti přístupných jeskyních je to například rušení zimujících netopýrů a vrápenců návštěvníky nebo tzv. „lampenflora“ rozrůstající se na krápníkové výzdobě – jde o porosty zelených řas využívajících k fotosyntéze světlo z reflektorů (za normálních okolností je totiž v jeskyni tma a zelené rostliny zde nerostou). Proto je návštěvnost jeskyní regulována, světla se po průchodu skupiny zhasínají, zkoušejí se LED diody („light emited diode“), jejichž „studené“ světlo není k fotosyntéze téměř využíváno. I přesto se na odstranění řas každoročně používá chemie (bohužel), nicméně zelené krápníky asi návštěvníci vidět nechtějí.

Dalším častým a v minulosti opomíjeným problémem je splavování hnojiv, pesticidů a splaškových vod do podzemí. Toho jsme si mohli všimnout v obci Rudice, v národní přírodní rezervaci Rudické propadání. V tomto největším ponoru Moravského krasu se do podzemí ztrácí vody Jedovnického potoka, který protéká jeskyní Býčí skála a vyvěrá až několik desítek metrů před zaústěním do Křtinského potoka, což je zdrojnice pitné vody pro město Adamov. Kromě odpadní vody (rudická ČOV nezvládá vyšší průtoky při intenzivnějších srážkách) je do jeskyně splachována i struska, kterou do blízkosti Rudického propadání navezli lidé v minulosti.

Splachy z polí a obcí pak způsobují korozi krápníků, zejména křehčích typů, jako jsou sintrové záclony a brčka. Do jeskyní splavené chemikálie jsou tak agresivní, že krápníky doslova „rozežírají“. Znečištění podzemních vod negativně ovlivňuje také troglobionty, jak se označují živočichové přizpůsobení k životu v jeskyních, tj. v neustálé tmě a při stálé teplotě okolo 7 až 9°C. Tito živočichové jsou obvykle slepí a bez kožního pigmentu. V Moravském krasu jsou to především různí korýši, chvostoskoci, mnohonožky, ale i brouci. Některé druhy se dokonce jinde na světě nevyskytují, a jsou tudíž místními endemity.

Znečištěná voda (a někdy i ornice) stéká do jeskynních systémů nejen prostřednictvím ponorů, ale především velkým množstvím závrtů, tedy samovolně vzniklých prohlubní, jejichž prostřednictvím komunikuje jeskyně se zemským povrchem (mezi závrtem a jeskyní bývá vytvořen tzv. komín). Mnohé závrty mají podobu velkých nálevek, někdy tak pravidelných, že člověka napadne, jestli na jejich dně není ukrytá obří dravá larva nějakého zmutovaného mravkolva. Naštěstí se Správě CHKO daří postupně riziko splachů eliminovat prosazováním protierozních opatření – zemědělská půda v okolí závrtů a v nadloží jeskyní se již nerozorává, ale jsou zde založeny trvalé travní porosty. To se daří i díky dotacím z evropských fondů, které jsou zemědělcům vypláceny. Další dotace pak umožňují podporovat pastvu ovcí na kamenitých svazích, tzv. škrapech. Ty se jinak obhospodařují jen obtížně, avšak bývají botanicky i zoologicky velice bohaté. My jsme takové menší stádo ovcí viděli na Balcarově skále.

Ve veřejnosti přístupné jeskyni Balcarka (vytvořené právě v Balcarově skále) jsme kromě barevné a tvarově rozmanité krápníkové výzdoby potkali jednoho spícího vrápence, jednoho létajícího netopýra a jeskynního pavouka křižáka. Před vstupním portálem do jeskyně upoutal, teda kromě bufetu a WC, i výrazný Blažkův závrt a na horizontu starý větrný mlýn (nyní v soukromých rukou). Pěkné závrty u Vilémovic jsme pozorovali z vyvýšené pozice – okna autobusu. Ačkoli, on to možná autobus nebyl, protože při vjezdu do Rudice jsme míjeli dopravní značku „zákaz vjezdu autobusů“. Kolem známého větrného mlýna (dnes památkově chráněný objekt a muzeum) jsme už pěšky sešli do NPR Rudické propadání, jejíž součástí jsou i nádherné a filmaři vyhledávané bílé skály „Kolíbky“. Narazili jsme zde i na výcvik českých hasičů – speleozáchranářů, kterým předávali zkušenosti jejich kolegové z Francie.

Z Rudice jsme pokračovali přes Křtiny, kde jsme krátce nahlédli do monumentálního barokního chrámu Panny Marie (autorem je český architekt s italskými kořeny Jan Blažej Santini-Aichel), a dále kolem jeskyně Výpustek do Josefovského údolí. Tam jsme si prohlédli starou Františčinu huť (technická památka a muzeum). Strhující byl i výklad tamního průvodce, a tak věřím, že o výrobě železa v minulosti i současnosti a postupném zdokonalování hutnických pecí nemusí učitelé chemie již vykládat a mohou látku rovnou zkoušet. V Moravském krasu se těžila železná ruda a vyrábělo železo již v 8. století. V Josefově je možno každé jaro v rámci Evropského dne parků zhlédnout a vyzkoušet si staré hutnické postupy.

Již svižným krokem jsme prošli Josefovským údolím proti proudu Křtinského potoka, jen s malým zdržením v jeskyni Jáchymka. A tak si málokdo všiml travertinů, které zde krystalizují z minerálně bohaté vody drobného lesního potůčku. Vybaveni baterkami a holinkami jsme totiž spěchali do veřejnosti nepřístupné jeskyně Býčí skála. Ta je významná především jako bohaté archeologické naleziště (bronzová soška býčka dala jeskyni jméno). Nejvýznamnější nález velkého množství předmětů a kosterních pozůstatků je datován do doby železné (halštat, 5. stol. př. n. l.). Našly se zde ale i rytiny (zde do tmavých valounů) z doby lovců sobů (konec starší doby kamenné – paleolit, magdalénien, 13-10 tisíc let př. n. l.). Nálezy kultury magdalénienu včetně rytin do sobích žeber je však známá především jeskyně Pekárna v jižní části Moravského krasu. Právě do této části CHKO snad bude směrována příští exkurze. Letos jsme naopak nenavštívili jeskyni Kůlna v severní části krasu, ze které pochází i doklady o osídlení neandrtálci. Některé z archeologických a paleontologických nálezů (např. lebku jeskynního medvěda, stoličku mamuta) nám pan Štefka ukázal v budově Správy CHKO v Blansku.

Za jediný den jsme toho tedy stihli projít relativně hodně, přičemž pestrý program byl ještě podbarven teplým babím létem. Pocit příjemně stráveného dne v nás umocňovalo povědomí, že druhý den je Václava, tedy státní svátek, a nemusíme vstávat do školy. Tak nějak si představuji vydařenou exkurzi.

Přejít do samostatné fotogalerie (22 fotografií)

 
 
 
Zřizovatelem školy je Pardubický kraj
Školský portál Pardubického kraje - každý den nové informace ze školství Projekty EU Microsoft Partneři ve vzdělávání Vzdělávací centrum Evropské vzdělávací centrum Jazyková škola Cambridge zkouškové centrum