Francouzštináři na Erasmu

Jelikož jsme v prosinci hostili naše partnery z francouzského lycea v Brive-la-Gaillarde a ukázali jim zimní krásy zasněžené Litomyšle, bylo načase jim návštěvu oplatit. A kdy jindy se vydat do Francie, než během příjemných slunných jarních dní na počátku května…? No… skoro tak nějak to bylo. Minimálně ten počátek května vyšel, ale nepředbíhejme…

Projektu se zúčastnilo 15 francouzštinářů z kvinty a sexty a letištním stávkám navzdory jsme skutečně dorazili do sladké Francie. Že nás v Paříži a na jihu v Brive čeká počasí hodné Bretaně, Skotska, či rovnou Boky Kotorské jsme naštěstí neměli tušení.

Slovy klasika: Jednoho dne začalo pršet a už nepřestalo. Zažili jsme všechny možné druhy deště. Jednou bodal jako jehličky. Jindy padaly pořádný tlustý kapky. Pršelo na nás ze stran. A někdy se zdálo, že déšť snad prší nahoru. Ach jo. Pršelo i v noci, ale hlavně přes den. Občas pršelo i zespodu (ale naštěstí nás nic nikam nekouslo).

I přes nepřízeň počasí jsme ovšem měli možnost navštívit krásná nová místa – turisticky vyhlášená i méně známá, ponořit se do francouzské kultury i jazyka a opět se po čase shledat s našimi francouzskými kamarády. A to není málo. Níže přinášíme exkluzivní pohled jednoho z účastníků…

Francie, země baget a gilotin. My jsme naštěstí během našeho putování Francií narazili pouze na jednu z těchto věcí.

Naše cesta začala ve vlaku z České Třebové. Do Francie nás pak dopravilo letadlo, a tak jsme se jedno odpoledne 25. dubna ocitli na letišti Charlese de Gaulla v Paříži. Nemohli jsme však dlouho otálet, jelikož by nám ujel vlak z letiště. K našemu ubytování to totiž byla více jak hodina cesty.

Po prodírání se vlakem a přelidněným metrem jsme dorazili na stanici Saint-Paul, odkud jsme ušli jenom pár metrů a došli jsme k našemu hotelu MIJE. Jednalo se o malé, ale útulné ubytování s pěkným dvorkem a jídelnou. Po domovině se nám stýskat nemuselo, jídlo tu totiž také připravoval Scolarest.

Jelikož do tmy bylo ještě docela dost času, vyrazili jsme na spontánní procházku, při níž jsme spatřili první pařížské monumenty – Pantheon a Notre-Dame, toho času stále v rekonstrukci. Z cesty jsme ale byli unavení, a tak jsme se vrátili na ubytování a šli jsme spát.

Na druhý den jsme měli velké plány, a tak jsme vyrazili co nejdříve. Procházeli jsme se pařížskými uličkami až k Eiffelově věži. A po 5 kilometrech chůze, rychlochůze a v závěru snad i pomalejšího běhu nás čekalo ještě 600 schodů nahoru. Za ten výhled to však stálo. Po obědě jsme se sešli u Vítězného oblouku, odkud jsme přes slavná Champs-Élysées došli k Obelisku a později i k Louvru. Večer některým bolavé nohy, jiným chytré hodinky hlásily nachozených 18 kilometrů.

Další den jsme měli domluveného průvodce. Chvíli jsme se báli, že nás vezme na ta stejná místa, kde jsme byli včera, ale nakonec nám ukázal menší uličky v naší čtvrti Le Marais, kde jsme bydleli. Dozvěděli jsme se, že to bylo původně židovská čtvrť a vyprávěl nám mimo jiné i o osudech francouzských Židů za 2. světové války. Odpoledne nás však opustilo dobré počasí a přišel déšť, který se nás držel až do návratu do Čech. To nás ale nezastavilo, zvládli jsme jízdu metrem s paní učitelkou Stuchlou, tohle zvládneme taky! A tak jsme se ten den ještě podívali na Montmartre a kostel Sacré-Cœur.

V neděli bylo načase se prozatím rozloučit s Paříží a vydat se na jihozápad do městečka Brive-la-Gaillarde, kde na nás čekaly naše rodiny. Po třech dnech a pětihodinové cestě vlakem jsme se konečně aspoň na chvíli rozloučili a zbytek dne pak každý strávil posvém.

V pondělí jsme zahájili program Erasmu prezentováním našeho úkolu, českého vstupu do EU a co všechno tomu předcházelo. Francouzi nás provedli svou školou, a pak jsme ve městě hledali kešku. Bohužel za deště. Oficiální program sice končil každý den po škole, ale většina z nás se k večeru sešla a šli jsme na večeři do pizzerie.

V úterý nás čekal výlet do Oradour-sur-Glane, městečka zničeného nacisty během 2. světové války. Jsou to v podstatě takové francouzské Lidice, ale zničené a opuštěné stavby tam nestrženy zůstaly stát jako připomínka hrůz evropské historie 20. století. Potom jsme se podívali do Limoges, kde jsme dostali rozchod na oběd a na nákupy.

Ve středu 1. května je, stejně jako je u nás, ve Francii státní svátek, a tak měl každý trochu jiný program. Hodně z nás se však podívalo do různých jeskyní, kde se (bohužel mylně) předpokládal alespoň nějaký únik před deštěm – např. do Gouffre de la Fage, což je propast lehce připomínající českou Macechu.

Ve čtvrtek jsme se zúčastnili workshopu o Evropské unii a podívali jsme do kostela svatého Antonína hned vedle školy, o němž nám popovídal místní kněz. V pátek jsme dostali diplomy, a tak jsme ukončili oficiální program Erasmu. Večer jsme měli velké rozloučení, při kterém nemohla chybět hudba, jídlo a ani tanec.

Posledním dnem byla sobota. Bylo načase se rozloučit s naší rodinou a městečkem Brive. Jelikož jsme vyjížděli o půl páté ráno, zpáteční cestu vlakem jsme téměř prospali. V Paříži jsme se naposledy rozloučili s Francií. Byl čas se vrátit domů…

(Za celou expedici sepsal Vojtěch Čejka, 6. P)