Festival tvůrčího psaní

  Ve čtvrtek 6. února jsem dostala příležitost zúčastnit se Festivalu tvůrčího psaní, který pořádá Literární akademie VSKK v Praze. Téměř bez váhání jsem nabídku přijala. Vydat se o jarních prázdninách sama do Prahy na kurz, kde nikoho neznám, byla pro mě výzva. Přece jenom jsem zvyklá být ve své komfortní zóně a toto jako ona rozhodně neznělo.  

Při příjezdu na Vysokou školu kreativní komunikace mě uvítala přátelská atmosféra školy. Organizátoři nás nejprve svolali do přednáškové místnosti, kde jsme byli podle námi preferovaného žánru (klasická próza, fantastika a poezie) rozděleni do skupin pod vedením českých spisovatelů či vyučujících tvůrčího psaní. Mezi tyto vedoucí patřili například Leoš Kyša (aka František Kotleta, autor fantasy série Legie), Daniel Kubec (tajemník Literární akademie, vyučuje základy tvůrčího psaní), Petr Borkovec ( básník, překladatel a publicista, vyučuje předmět tvůrčí psaní) nebo třeba Dora Čechova  (spisovatelka a publicistka, vyučuje předmět autorské čtení). 

Já jsem si zvolila workshop zaměřený na klasickou prózu pod vedením Jiřího Dědečka (spisovatel, písničkář a básník, vyučuje tvůrčí psaní). V tomto workshopu jsme každý dostali stejný počáteční text a museli jsme vymyslet jeho závěr. Následně jsme svůj text sdíleli s ostatními a vzájemně si ho reflektovali. Pan Dědeček pak krátce poskytl každému z nás zpětnou vazbu. 

Odpolední program již byl otevřený veřejnosti. Konaly se besedy či autorská čtení českých spisovatelů a spisovatelek společně s přednáškami vedení VŠKK.  

Celkově festival hodnotím kladně. Všichni spisovatelé se snažili mladou generaci povzbudit ke psaní a dodat nám odvahu nepsat pouze „do šuplíku“. Spíše než nové dovednosti mi workshop přinesl nové přátele a zkušenosti. Zejména snaha „prodat“ svůj text ostatním účastníkům byla nezvyklá zkušenost. Z odpoledních přednášek jsem si odnesla, že nezáleží na tom, jak nespokojeni s naším textem jsme, pokud jsme odhodláni na něm nadále pracovat. Důležité je na psaní nezanevřít jen proto, že s dosavadním výsledkem nejsme spokojeni, nebo kvůli kritice, která by nám ve skutečnosti mohla pomoci na své práci zapracovat – což neplatí pouze při psaní knížek. 

Pavla Lorencová, 2.A