Jako letošní maturitní ročník již od začátku školního roku nezahálíme, a tak jsme se hned ve středu 6. září společně s paní profesorkou Dřímalovou a naší třídní paní Kunderovou vydali na dlouho plánovanou exkurzi do Prahy. V hledáčku jsme tentokrát měli Židovské muzeum a památky spjaté s judaismem a druhou světovou válkou.
Do hlavního města jsme vyjeli časně zrána a z hlavního nádraží jsme zamířili rovnou do Židovského muzea v Maiselově ulici, kde na nás v jednom z přednáškových sálů čekal publicista Jan Fingerland, odborník na Blízký východ, ať už z historického hlediska, nebo z hlediska dění v současnosti. Pana Fingerlanda můžete znát například z Českého rozhlasu, dříve také pracoval v České televizi a byl přispěvatelem do mnoha domácích novin. Přednáška na téma „Izrael včera a dnes“ byla zajímavá. Byla přínosná a osvětlila asi mnohé nejen studentům se zájmem o politiku a historii.
Zbytek dopoledne jsme s paní průvodkyní strávili na obchůzce po nejznámějších židovských památkách. Mě upoutala zejména Staronová synagoga, nejstarší dochovaná synagoga ve střední Evropě, pocházející ze 13. století. Poté jsme navštívili již novější a honosnější synagogu Španělskou a nakonec i Pinkasovu, která je v současnosti známá především jako památník 77 297 českých a moravských Židů, obětí „šoa“. Na jejích zdech jsou totiž vypsána jména zavražděných jako symbolické pohřebiště pro ty, kteří skutečný hrob nemají. Památník je dílem malířů Václava Boštíka a Jiřího Johna.
Následovala malá procházka po úzkých cestičkách Starého židovského hřbitova. Prohlédli jme si náhrobky a některé zajímavé symboly na nich, připomínající zemřelé. Například konev pro zahradníka, hrozen pro učitele a podobně.
Po bleskovém obědě jsme se přesunuli na Karlovo náměstí, v jehož blízkosti, v Resslově ulici, se nachází pravoslavný chrám Cyrila a Metoděje a pod ním ona známá krypta, dnes sloužící jako Památník heydrichiády a vzpomínka na padlé parašutisty. Nejdříve jsme zhlédli dokument o operaci Anthropoid a následně si kryptu i chrám zblízka prohlédli. Společně se skvělým komentářem paní průvodkyně šlo o jedinečný a působivý zážitek. Stáli jsme právě na místech, kde se pohybovali a o svůj život bojovali českoslovenští parašutisté, když na ně zvenku stříleli němečtí vojáci.
Poté už následoval pouze odchod na hlavní nádraží a pro většinu z nás i poklidná cesta do České Třebové a domů.
Kamila Netolická, 8.P
Přejít do samostatné fotogalerie (8 fotografií)