Zvonivý zvuk mě vytrhává ze sladkého spánku. Je 7.30 hodin a na našem pokoji zvoní budík. Už zase. Cosi otráveně zamručím do polštáře a dostane se mi dost podobné odpovědi z vedlejší postele. S velkou námahou zvedám své rozlámané tělo a pozoruji, jak moje nohy čím dál tím víc hrají všemi barvami. Hned, jak se ale odhodlám seběhnout dolů na snídani, se ve mně probouzí pocit, že prožiji další skvělý den ve společnosti skvělých lidí, na skvělém místě, za skvělého počasí.
I přesto, že se nám občas vážně nechtělo, si můžete být jisti, že sjezdovky a kopce na Dolní Moravě byly naše ve všech směrech. Ať už na lyžích, prkně nebo běžkách. Všichni jsme si užili neskutečných pět dní plných srandy, pohybu, dobrého jídla, „sporů“ se sousedy z vrchního patra (a i to nakonec dobře dopadlo), poznávání ostatních, ale hlavně pět dní, na které jistě budeme vzpomínat i na abiturientském večírku.
Kromě nějakých odřenin, škrábanců, naraženin a modřin jsme si odvezli dvě věci. Poznání, že následující roky s paralelkou budou naprosto bezkonkurenční, a radost z toho, že právě my jsme prožili nejlepší lyžák v historii našeho gymplu!
Tereza Pulgretová