Za památkami a zajímavostmi Kutné Hory se ve středu 6. října vydali studenti kvarty, aby se přesvědčili, že toto středočeské město může směle konkurovat svým geniem loci městu Litomyšli.
Program exkurze stál na třech pilířích – v GASKu – Galerii Středočeského kraje (bývalé jezuitské koleji) čekal kvartány edukační program v netradičně pojaté expozici Stavy mysli, ve Vlašském dvoře si prohlédli královskou mincovnu a poslední zastávkou ve středověkém stříbrném městě byl klenot pozdní gotiky – chrám svaté Barbory.
„Kdo chceš malé divy vidět, hleď na Hory Kutné přijet.“ (Staré paměti kutnohorské, 1675)
Přijeli a viděli a zapsali ve svých reportážích všímaví autoři – Klárka Zahradníčková, Péťa Vopařil a Maruška Vojtěchovská.
GASK – Galerie Středočeského kraje
Vcházíme do ohromné budovy GASK. Chvíli čekáme na chodbě, poté si odkládáme šat a batohy do skříněk a prohlídka může začít.
Třída 4.P se rozděluje do dvou skupin, já se ocitám ve skupince paní učitelky Žďárové, a to už se nám představuje paní průvodkyně Veronika. Nemohu si vzpomenout na příjmení, tak doufám, že se nikoho, hlavně paní průvodkyně, nikterak nedotknu.
Část výstavy, která je nám prvně představena, se týká malíře Josefa Čapka. Sedíme v kruhu a hledíme na kubistický obraz, který mě osobně přijde pochmurný a poněkud depresivní. Máme sdělovat naše pocity, do čehož se však nikdo nadšeně nehrne. Poté, co pár odvážlivců sdělí své názory, které jsou schváleny a okomentovány, se vydáváme do další místnosti.
Teď znovu sedíme v kruhu, mezi námi stojí kamera a paní průvodkyně Veronika. Je nám vysvětleno, že se nyní pokusíme o vlastní kubistický obraz. Nejdříve si zvolíme všemi oblíbené růžové pozadí. Následně ve dvou kolech každý na papír nalepí geometrické útvary různých tvarů, velikostí a barev. Vzniká jakási postava, nu, myslím, že z valné většiny naší skupinky umělci nebudou, avšak jsou tu i tací, kteří vyvíjejí nadměrné úsilí o záchranu díla. Ve trojicích máme vymyslet jakýsi příběh doprovázený hudbou a odprezentovat jej před spolužáky. Zasmáli jsme se a prohlídka pokračuje. Nyní se dozvídáme o historii budovy.
Po prohlídce se shledáváme s druhou skupinkou. Mně osobně bylo trochu líto, že jsem z celé výstavy nespatřila více, ale aktivity jsem si užila, tudíž odevzdávám kladné hodnocení. Vyzvedneme si věci z šatny a teď hurá na Vlašský dvůr!
Klára Zahradníčková