O letošních prázdninách oslavila 90. narozeniny paní profesorka Eva Kapustová, na kterou s vděčností vzpomíná celá řada bývalých studentů, mezi nimiž je i několik současných učitelů našeho gymnázia. Celou svoji učitelskou dráhu se snažila vzbudit ve svých studentech lásku k českému jazyku a dobré literatuře. I dnes, ve svých devadesáti letech, deklamuje rozsáhlé básně českých básníků. Díky ní našli zalíbení v krásných textech také mnozí absolventi gymnázia, kteří si zvolili za své životní poslání zcela odlišné obory, než je literatury.
Děkujeme za vše a ze srdce gratulujeme a přejeme zdraví, hodně spokojenosti, radosti a životního štěstí.
Báseň nejpokornější
Na hoře vysoké a klonící se k městu
stoje s rukama rozpjatýma,
jsem jako prorok, který ukazuje cestu
a chudým věští slavný zítřek jejich,
jsem mudrc, který radí v beznadějích,
v své ruce drže květ, jenž nikdy neuvadne,
jsem ten, jenž v revoluci střelí první,
jsem ale také ten, jenž první padne
a který první přiklekne, by zavázal raněným rány,
zázračný jako bůh
a mocný jako bůh,
jsem víc,
jsem ještě mnohem víc,
a přece nejsem nic
než milosti zástupů pokorně odevzdaný
básník
Jaroslav Seifert.