Tercie na literární exkurzi (už dávno)
Pár desítek párů pohodlných bot zaklapalo po kočičích hlavách autobusového nádraží. Mrazivé jehličky ranního vánku se zabodávaly do chladem zrůžovělých tváří. Dech se zhmotňoval v obláčcích bílé páry a plnil ovzduší chvěním. Nezastřel však jiskřičky v očích plných nadšení z nadcházejícího výletního dne.
Poslední zářijový den se za brzkého ranního slunce vydala třída 3. P vlakem na literární exkurzi do Prahy. Pedagogický dohled měly na starosti paní učitelky Šaldová a Stuchlá, jejichž notnou dávku trpělivosti a odhodlání by bylo záhodno s jistým respektem ocenit.
Náš program jsme zahájili v Ostrovní ulici na Novém Městě, konkrétně v Knihovně Václava Havla. Po zajímavých workshopech a právě tak správném množství poučné literatury si dala naše malá skupinka obědovou pauzu a tolik očekávaný rozchod. Když jsme se opět shledali před budovou obchodního centra, vyrazili jsme organizovaným a důstojným krokem obdivovat krásy naší matičky stověžaté. Královskou cestou jsme došli až na Pražský hrad a odtud zase zpět do centra. Ač jsme byli plni úžasu ze všech těch fascinujících památek, něco malého k večeři by se do nás přece jen vešlo, a tak jsme se opět důstojným krokem rozprchli, abychom ulovili něco k večeři. Čekal nás totiž ještě pomyslný zlatý hřeb.
Vyvrcholení celého dne nastalo v Divadle v Dlouhé hudební inscenací Tajného deníku Adriana Molea. Celé hlediště bylo uchváceno hereckými výkony a bizarní vtipností celého děje, že si mohlo ruce utleskat a hlasivky vykřičet. A naši výletníci na tom byli všichni úplně stejně. Ačkoli se večer chýlil ke konci, každý z nich měl radost z hezky stráveného dne. Snad jen kdyby ten den mohl trvat ještě trošku déle…
Bílá světla vyjímala se v sametově modré noci za oknem. Hvězdy. Rychle plynoucí krajina ticha a klidu. Ukolébával je zvuk vlaku? Ne, měli toho přece ještě tolik co říct…
Anežka Bělohlávková
